Pacient byl poprvé hospitalizován na dorostovém oddělení Psychiatrické kliniky ve věku 14 let a 3 měsíce pro poruchu přizpůsobení s anxiózně depresivními projevy a poruchy chování. V rodinné anamnéze se opakovaně vyskytla depresivní porucha (matka a babička z matčiny strany). Během hospitalizace byl pacient spolupracující, aktivní při psychoterapeutických skupinách. Vzhledem k subdepresivním výkyvům nálady a psychomotorické tenzi byl medikován antidepresivy a situace byla řešena ve spolupráci s kurátorkou odboru péče o dítě v místě bydliště. Pacient byl po ukončení hospitalizace rok téměř bez výchovných problémů. Třináct měsíců po dimisi pacient přiznal asi 3 týdny trvající úzus různých návykových látek. Po týdnu intravenózní aplikace heroinu popisoval při dvoudenní abstinenci rychlé kolísání nálady, únavu, poruchu koncentrace, úzkost, neklid, neovladatelnou touhu po droze. Zůstává pouze otázkou diskuse, jakou měrou a zda vůbec ovlivnily rychlý vznik závislosti dysfunkční rodinné vztahy, dědičné dispozice či předcházející psychiatrická onemocnění, nebo zda je vznik závislosti součástí psychopatologie socializovaných poruch chování.

        Klíčová slova: porucha přizpůsobení, poruchy chování, antidepresiva, závislost