Cíl studie: Přehled současných znalostí a klinických studií o využití imunoterapie v komplexní léčbě ovariálních epiteliálních zhoubných nádorů. Typ studie: Literární přehled. Název a sídlo pracoviště: Gynekologicko-porodnická klinika, 2. LF UK a FN Motol, Praha, Ústav imunologie 2. LF UK a FN Motol, Praha. Souhrn: Současným standardem léčby ovariálních karcinomů je kombinace operace a chemoterapie. Tato léčba však nedokáže eliminovat všechny nádorové buňky. Jedním z efektivních přístupů by mohla být imunoterapie v kombinaci se standardní léčbou. Její výzkum zahrnuje využití cytokinů, protilátek a protinádorové vakcinace. Cytokiny užívané ve výzkumu jsou IFN α, IFN γ, IL-2, GM-CSF. Monoklonální protilátky působí jako „zvýrazňovače“ nádorových buněk pro cytotoxické imunitní buňky, např. trastuzumab – protilátka proti HER-2/neu (Herceptin), MAb B.43.13 – protilátka proti CA 125 (OvaRex) nebo v radioimunoterapii jako nosné médium cílené na nádorový antigen – pemtumomab (90Yttrium-CC49). Protinádorová vakcinace spočívá ve stimulaci imunitních buněk k vyšší reaktivitě proti nádoru aplikací buněk prezentujících nádorové antigeny. Používají se nejčastěji dendritické buňky, dále stimulované imunitní buňky získané přímo z nádoru (tumor infi ltrující makrofágy či lymfocyty), nebo přímo geneticky upravené nádorové buňky zbavené své proliferační aktivity. Účinnost imunoterapie je ovlivněna velikostí nádoru v době imunoterapie a předchozí léčbou. Je doprovázena nízkou toxicitou. Imunoterapie má zřejmě perspektivy v potenciaci účinku primární chemoterapie nebo v konsolidační léčbě minimální reziduální nemoci. Její význam v současné době ověřují klinické studie.

        Klíčová slova: imunoterapie, ovariální karcinom, primární léčba, konsolidační léčba