Cíl studie: Bolusová termodiluční metoda (BTD) využívající plicnicový katétr (PAC) představuje nadále nejčastější způsob měření srdečního výdeje u nemocných vyžadujících rozšířené hemodynamické monitorování. V posledních letech se do klinické praxe zavádí řada neinvazivních způsobů měření srdečního výdeje, jedním z nich je i impedanční kardiografie (ICG), využívající technologie tzv. hrudní elektrické bioimpedance. Výsledky prací sledujících stupeň korelace mezi impedanční kardiografií a termodiluční metodou se u různých skupin nemocných velmi liší. Cílem práce bylo posouzení korelace a míry shody mezi oběma metodami u nemocných v průběhu umělé plicní ventilace s farmakologickou podporou oběhu a posouzení ICG z hlediska jejího možného uplatnění jako možné alternativy BTD. Typ studie: Prospektivní srovnávací studie. Místo studie: Jednotka všeobecné intenzivní péče s 16 lůžky. Materiál a metoda: Do studie byli zařazováni pacienti starší 18 let s nutností umělé plicní ventilace a farmakologickou podporu oběhu, u nichž bylo indikováno zavedení PAC. Srdeční výdej byl měřen simultánně metodou BTD a ICG po celou dobu zavedení PAC, párové hodnoty srdečního výdeje ICG pro srovnání s BTD byly zaznamenávány vždy na konci měření srdečního výdeje termodilucí.Zaznamenávané údaje:věk, pohlaví, tělesná hmotnost, výška, povrch těla, hodnota srdečního indexu metodou BTD (CI BTD) a metodou ICG (CI ICG), total fluid content (TFC), centrální žilní tlak (CVP), tlak v zaklínění (PCWP), poměr paO2/FiO2. Statistické zpracování: korelační test podle Pearsona, metoda podle Bland-Altmana, regresní analýza, číselné hodnoty uvedeny jako průměr (standardní odchylka), *p<0,05. Výsledky: Celkem bylo získáno 100 párových hodnot srdečního výdeje od 12 pacientů, průměrná hodnota srdečního indexu (l/min/m2) metodou BTD byla 3,67 (1,08); 95%CI 3,45–3,88; rozmezí 2,04–6,5, resp. 2,33 (0,8); 2,16–2,48; 0,5–5,3 metodou ICG. Korelace (r = 0,268; p = 0,007), bias (-1,3; 95% CI -3,6 až 0,9 l/min/m2) a přesnost (1,16 l/min/m2) metody ICG ve vztahu k BTD byly nízké. Hodnota TFC korelovala s hodnotou poměru paO2/FiO2 (r = -0,53; p < 0,001) a hodnotou PCWP (r = -0,37; p < 0,001). Závěr: Stupeň korelace a přesnost měření srdečního výdeje metodou ICG ve srovnání s metodou BTD byly nízké. Použití metody impedanční kardiografie přístrojem BioZ® jako rovnocennou náhradu za termodiluční metodu u nemocných na umělé plicní ventilaci nelze doporučit.

        Klíčová slova: intenzivní péče – srdeční výdej – termodiluční metoda – impedanční kardiografie – hrudní bioelektrická impedance