Fyzostigmin byl izolován z kalabarských bobu v roce 1864. Dlouho byl používán jen v lécbe glaukomu. V soucasnosti je jeho hlavní indikací terapie centrálního anticholinergního syndromu, který je relativne castou komplikací celkové anestezie a analgosedace na resuscitacních oddeleních a jednotkách intenzivní péce i v urgentní medicíne. V clánku jsou uvedeny farmakokinetické a farmakodynamické vlastnosti fyzostigminu a interakce s nejcasteji používanými léky v anesteziologii: s inhalacními anestetiky, propofolem, opioidy, benzodiazepiny a dehydrobenzperidolem. Je podán i prehled príznaku a terapie centrálního anticholinergního syndromu. V prehledu jsou uvedeny i úcinky fyzostigminu pri terapii svalového tresu, intoxikace alkoholem a Alzheimerove nemoci.

        Klíčová slova: fyzostigmin – historie – farmakologie – centrální anticholinergní syndrom