Úvod. Revmatoidní artritida je potenciálně těžké a invalidizující onemocnění a proto je vynakládáno velké úsilí najít spolehlivé prediktivní markery. V nedávné době bylo prokázáno, že interakce adhezivních molekul ICAM-1 nebo VCAM-1 na povrchu mezenchymálních buněk s integriny na povrchu T-buněk aktivuje expresi želatináz. Ty jsou schopné degradovat extracelulární matrix postižených kloubů. Metody. Sledovali jsme sérové hladiny sICAM-1, sVCAM-1, a želatináz A a B v sérech 60 pacientů s časnou revmatoidní artritidou a porovnávali s hladinami CRP, skóre DAS, a radiografickým skóre podle Larsena. Hladiny sICAM-1, sVCAM-1, obou želatináz a CRP byly hodnoceny v šestiměsíčních a hodnoty skóre DAS a Larsena v dvanáctiměsíčních intervalech po dobu dvou let. Výsledky. Hladiny sICAM-1 korelovaly s hladinami sVCAM-1 (0,3147 < rs < 0,5658, 0,004 < p < 0,027), ale ne s jinými parametry. Hladiny želatinázy B korelovaly s hladinami CRP (0,3358 < rs < 0,6184; 0,0099 < p < 0,0297) a na začátku onemocnění také s hodnotami skóre DAS (rs = 0,3965; p = 0,0113). Hladiny CRP korelovaly se skóre DAS na začátku RA (rs = 0,4994; p = 0,0002), ale ne v jejím průběhu. Jediná veličina, jejíž počáteční hodnoty korelovaly s Larsenovýmskóre na konci sledování bylo Larsenovo skóre samotné (rs = 0,8855; p = 0,0001). Diskuse. Ačkoliv jak hladiny sICAM-1 a sVCAM-1, tak hladiny želatinázy B jsou v krevních sérech pacientů s RA zvýšené, nemají prediktivní charakter. Hladiny želatinázy B však reflektují aktuální stav choroby. Jediná veličina, která má prediktivní charakter je radiografické skóre.

        Klíčová slova: revmatoidní artritida, adhezivní proteiny, želatinázy