V letech 1995–1997 byla zjišťována frekvence souběhu protilátek proti Toxoplasma gondii a Borrelia burgdorferi ve dvou souborech pacientů s odlišnými klinickými příznaky. U 485 osob bylo vysloveno podezření na kožní formu (erythema migrans) boreliózy, 877 osob mělo klinické příznaky svědčící pro uzlinovou formu toxoplazmózy. Soubor 485 osob s podezřením na boreliózu se skládal ze 199 (41 %) osob s diagnózou potvrzenou sérologickým nálezem a 286 (59 %) osob sérologicky negativních. Při souběžném vyšetření na toxoplazmózu byl zaznamenán statisticky významně vyšší výskyt antitoxoplazmových protilátek u pacientů s podezřením na boreliózu, ale bez prokázaných protilátek proti Borrelia burgdorferi (29 %), než ve skupině osob se souběhem obou typů protilátek (11,5 %), p < 0,001. Očekávané hodnoty výskytu protilátek proti Toxoplasma gondii v populaci (25 %) však skutečnými hodnotami významně překročeny nebyly. V souboru 877 pacientů s podezřením na toxoplazmózu bylo zahrnuto 114 (13 %) osob s akutní toxoplazmózou, 300 osob (34 %) s anamnestickými titry svědčícími pro chronickou formu nákazy a 463 (53 %) osob, u kterých se nákaza toxoplazmózou sérologicky nepotvrdila. V celém tomto souboru, bez ohledu na to, zda šlo o akutní nebo chronickou formu nákazy, ale i ve skupině osob bez antitoxoplazmových protilátek, byl zaznamenán signifikantně zvýšený počet osob s antiboreliovými protilátkami (18 – 25 %), oproti očekávaným hodnotám výskytu protilátek proti Borrelia burgdorferi v populaci (10 %), p < 0,001. V diskusi jsou rozebírány možné příčiny těchto jevů.

        Klíčová slova: Toxoplasma gondii – Borrelia burgdorferi – souběžné nákazy.