Cíl studie: Stanovení prognostických faktorů a možností terapie u pacientů s tkáňovou (buněčnou) hypoxií prezentovanou vysokými hodnotami laktatémie. Typ studie: Retrospektivní studie. Název a sídlo pracoviště: Resuscitační oddělení fakultní nemocnice, Praha. Materiál a metodika: Kritériem zařazení byla hodnota laktatémie >8 mmol/l v prvních 24 hodinách od přijetí, přítomnost hypoxémie ( PaO2 < 8,8 kP, SpO2 < 90 %, PvO2 < 4,7 kPa ) a diagnóza klinického stavu nevyhnutelně spjatého s hypoxií- stavy spojené se zástavou oběhu, kardiopulmonální resuscitací a/nebo oběhovým šokem. K hodnocení závažnosti celkového stavu byl použit APACHE II. Byla posouzena vazba sledovaných jevů a markerů s přežitím, respektive nepřežitím, v kategorii absolutní kladná vazba s jedním z těchto jevů a absolutní negativní vazba s jevem opačným. Výsledky: Soubor tvořilo 11 pacientů, 3 přežili, 2 bez deficitu. Nepříznivými prognostickými faktory absolutně spojenými s úmrtností byly: MODS s postižením více než 4 orgánových systémů, jaterní selhání a hladina laktátu > 8,0 mmol/l v séru přetrvávající 24 hodin od přijetí s dalšími markery tkáňové hypoxie (PvO2 < 4,7 kPa, pH < 7,1). Razantní terapeutické postupy (zejména terapie krevního oběhu), obnovující fyziologické parametry buněčného kyslíkového metabolismu a vedoucí k úpravě hladiny laktátu a odstranění tkáňové hypoxie do 24 hodin, jsou v případech septického šoku významně a u ostatních stavů zásadně spojeny s možností přežití bez následného postižení. Limitem terapeutického úsilí jsou neléčitelná selhání pro život nezbytných orgánových systémů.

        Klíčová slova: laktát - hypoxie - kriticky nemocný