Cílem práce je upozornit na to, že postižení horních končetin z přetížení vede v posledních letech k nárůstu nemocnosti a žádosti o odškodnění pro nemoc z povolání. Tento nárůst nesouvisí pravděpodobně s vzestupem incidence této poruchy, ale se změnou povědomí pracovníků i lékařů o možnosti nepříznivého vlivu silových a často se opakujících pohybů horních končetin na jejich funkci, rozšířením diagnostiky a jejich hlášení. Je nutno zvládnout diagnostiku těchto nemocí a interpretaci nálezů pomocných vyšetření, aby nedocházelo k nedostatečnému odškod- nění postižených jedinců a na druhé straně ke zhroucení či nefunkčnosti finančního zabezpečení v této oblasti. Řada syndromů uvedeného okruhu má velmi málo objektivních příznaků a abnormních nálezů pomocných vyšetření. Diagnostika úžinových syndromů má oproti jiným poruchám velkou oporu v elektrofyziologických technikách, jejich vysoké senzitivitě i specificitě (1, 15). Je proto pojednáno o jejich problematice a navržena elektrofyziologická kritéria středního stupně postižení u syndromu karpálního tunelu, který je podmínkou odškodnění nemoci z povolání, a která byla u nás dosud stanovena zatím jen rámcově.

        Klíčová slova: neuropatie, úžinové syndromy, nemoci z přetěžování končetin, nemoci z povolání.