Úvod: Léeba akutního infarktu myokardu prochází zminami. V léebi akutního infarktu myokar- du se jako velmi úeinné ukázaly poedevším trombolýza, podávání antiagregancií, beta-blokátoru a inhibitoru angiotenzin-konvertujícího enzymu. Poi tom jako rozhodující se zdá doba od zaeátku poíznaku do zahájení léeby v nemocnici. Cíl: Popsat léebu nemocných hospitalizovaných na jednotkách intenzivní péee pro akutní infarkt myokardu. Sledovat rozdíly mezi fakultními a ostatními nemocnicemi. Metodika: Pomocí dotazníku byly sledovány v prospektivní studii v prvních toech misících roku 1996 všichni nemocní, kteoí byli hospitalizováni pro akutní infarkt myokardu. Sledování probihlo na sedmi jednotkách intenzivní péee fakultních nemocnic a na devíti jednotkách intenzivní péee ostatních nemocnic a sbírány byly informace o diagnóze, farmakoterapii a výsledku terapie. Prv- ních 24 hodin terapie byly sbírány informace podrobniji. Výsledky: Antiagregancia byla zvolena u 88 %, nitráty u 77,8 % nemocných, trombolytika, beta-blo- kátory a inbibitory angiotenzin-konvertujícího enzymu asi u 30 % nemocných. Perkutánní trans- luminální koronární angioplastika byla použita asi u 7 % nemocných. Záviry: Je popsán zpusob léeby akutní fáze akutního infarktu myokardu. Ve fakultních nemocni- cích se v roce 1996 eastiji užívala trombolýza, perkutánní transluminální koronární angioplasti- ka, intravenózni podávané beta-blokátory a nitráty.

        Klíčová slova: Farmakoepidemiologie - Akutní infarkt myokardu - Farmakoterapie - Observaení