Současná biologická medicína se dosud nevyrovnala s novověkým dědictvím mechanistického pojetí kauzality, které v mnoha směrech výrazně omezuje diagnostické i terapeutické schopnosti dnešních lékařů. Pokud takto redukovaný princip kauzality konfrontujeme s Aristotelovou koncepcí čtyř druhů příčin a s možnostmi jejich využití při zkoumání živé přírody (tedy i v lékařství), dojdeme k jistým netriviálním rozdílům, které mohou být pro dnešního lékaře přinejmenším inspirativní. V podobné pozici, ze které již Aristotelés kritizoval své předchůdce za nedostatečné vysvětlení principu příčiny a následku, se nachází i současný psychosomaticky myslící lékař. Ten má s Aristotelem – jak se snažíme ukázat – mnoho společného, a proto lze s jistou nadsázkou mluvit o „znovuoživení“ Aristotela v některých nových trendech současné medicíny, které dosud převažující mechanistickou mentalitu nahrazují myšlením ekosystémovým.

        Klíčová slova: Aristoteles, kauzalita, psychosomatika.