Východisko. Autoimunní inzulitida vedoucí ke vzniku inzulin dependentního diabetes mellitus (IDDM, DM 1. typu) je doprovázena poítomností autoprotilátek. Cílem studie bylo vyhodnocení eetnosti výskytu anti-GAD65, anti-IA2 a antiinzulinových protilátek (IAA) u dití s eerstvi diagnostikovaným IDDM. Metody a výsledky. Séra 105 eerstvi diagnostikovaných diabetických dití, odebraná poed podáním ei do 24 hodin po podání prvé dávky inzulinu, byla vyšetoena na hladinu anti-GAD65, anti-IA2 a IAA protilátek RIA metodami. Normální hladiny protilátek byly stanoveny jako 99. percentil souboru 105 nediabetických dití. Poi dané specificiti 99 % einila senzitivita stanovení anti-GAD65 71 %, anti-IA2 73 % a IAA 46 %. U 29 % diabetických dití byly poi diagnóze IDDM pozitivní všechny 3 vyšetoované autoprotilátky, u 25 % anti-GAD65 a anti-IA2 (bez IAA), u 5,7 % anti-GAD65 a IAA (bez anti-IA2), u 7,6 % anti-IA2 a IAA (bez anti-GAD65). Jako jediné pozitivní se poi diagnóze vyskytovaly anti-GAD65 u 12 %, anti-IA2 u 11 % a IAA u 3,8 % dití. Žádná ze toí jmenovaných autoprotilátek nebyla zachycena u 5,7 % dití. IAA byly eastijší u pacientu diagnostikovaných ve viku 0-4 let ve srovnání se staršími ditmi. Záviry. Pro toi nejduležitijší autoprotilátky proti molekulárni definovaným ostruvkovým autoantigenum jsme ureili normální hodnoty v ditské populaci a prevalenci poi diagnóze IDDM v ditském viku.

        Klíčová slova: inzulin dependentní diabetes mellitus (IDDM), autoprotilátky, diti, IAA, GAD65, IA2.