Cílem studie je hodnocení vztahu mezi intracelulární koncentrací metotrexátu (MTX), expozicí organismu léku (AUMTX) a účinkem terapie nízkodávkovaným metotrexátem (LDMTX) v tříměsíční klinické studii léčby psoriázy. Celkem 17 nemocných (4 muži, 13 žen), postižených generalizovanou a palmoplantární formou psoriázy, bylo léčeno LDMTX v dávce 15 mg (skupina A, N = 10) a 7,5 mg (skupina B, N = 7) perorálně jednou týdně. Po 1. podání léku byla naměřena vysoká interindividuální variabilita kinetických parametrů MTX (maximální plazmatické koncentrace, AUCMTX, renální clearance). Na konci studie byla zaznamenána vysoká variabilita klinického efektu léčby (PASI skóre). Intraindividuální variabilita kinetických parametrů byla nízká. Rovnovážného stavu erytrocytárních koncentrací MTX bylo dosaženo mezi 5. - 9. týdnem. Byla nalezena těsná korelace mezi expozicí organismu léku (hodnocena jako AUCMTX po prvním podání léku) a koncentraci MTX v erytrocytech ve 13. týdnu léčby (rs = 0,93, p < 0,0001). Výsledky měření ukázaly statisticky významný rozdíl v erytrocytárních koncentracích léku mezi oběma skupinami ve 13. týdnu léčby (p < 0,01, Mannův-Whitneyův nepárový pořadový test). Na statisticky významné hladině pravděpodobnosti se ve 13. týdnu léčby podařilo prokázat korelaci mezi koncentrací MTX v erytrocytech a klinickým stavem nemocných, hodnoceným jako pokles v PASI skóre (rs = -0,69, p < 0,01). Expozice organismu léku se odráží v intracelulárních koncentracích farmaka a v klinickém účinku LDMTX terapie.

        Klíčová slova: psoriáza - nízkodávkovaný metotrexát - erytrocytární koncentrace metotrexátu - PASI skóre