V roce 2000 byli Nobelovou cenou za fyziologii nebo medicínu odměněni Arvid Carlsson, Paul Greengard a Eric Kandel za objevy týkající se přenosu signálů v nervovém systému. Pokusili jsme se na příkladech jejich předchůdců, kteří byli rovněž odměněni touto cenou za poznatky v transdukčních pochodech, ukázat, jak základní objevy slouží jako stavební kameny pro hledání nových poznatků a umožňují jejich aplikaci do praxe. Uvedli jsme základní poznatky nejen z objevů loňských laureátů Nobelovy ceny (biologická úloha dopaminu, regulace buněčných funkcí fosforylací proteinů, změny transdukce signálu při procesech paměti), ale zmínili jsme se i o předchozích objevech, které napomohly výzkumu současných laureátů. Tyto objevy se týkaly nejen skladování a metabolismu transmiterů, formulace úlohy cyklického AMP jako druhého posla hormonálních účinků, úlohy G-regulačních proteinů jako transducerů v receptor-efektorových membránových komplexech, procesů fosforylace při regulaci buněčných funkcí, ale zmiňujeme se i o objevech daliích druhých poslů nebo látek s funkcí lokálních hormonů (prostaglandiny a jejich deriváty). Větiina z popsaných objevů měla ve svých důsledcích nejen hodnotu v doplnění základních kamenů do mozaiky našich znalostí, ale představovala bezprostřední základ pro rozvoj a používání nesmírně důležitých farmak, jako jsou antiparkinsonika, antidepresiva, nesteroidní protizánětlivé látky aj.

        Klíčová slova: nositelé Nobelovy ceny za fyziologii, neurotransmitery, cyklický AMP, G-proteiny, fosforylace proteinů, druzí poslové, oxid dusnatý, prostaglandiny, paměť, CREB