Východisko. Při dialýze se látky odstraňují především podle koncentračního gradientu mezi plazmou a dialyzač- ním roztokem. Vyhodnocování vhodnosti základního nastavení koncentrace látky v dialyzačním roztoku z výsledků jednotlivých pacientů je velmi problematické kvůli možnému individuálnímu zkreslení. Cílem naší práce bylo navrhnout a vyzkoušet praktický způsob vyhodnocování skupinových dat. Metody a výsledky. Vyšetřili jsme soubor 87 dialyzovaných nemocných. Metodou AAS jsme stanovili koncen- trace Mg, Zn a Cu v séru vždy před dialýzou a po ní. Během dialýzy docházelo k významnému poklesu Mg v séru (pod 0,8 mmol/l). Tento pokles by signalizoval vhodnost snížení koncentračního gradientu, tj. zvýšení koncentrace Mg v dialyzačním roztoku nad stávajících 0,5 mmol/l. Stanovení Mg v erytrocytech prokázalo, že dialyzovaní pacienti mají významně zvýšené depo Mg v organismu (2,67 mmol/l ery proti normálu 2 mmol/l ery), takže snižování Mg v séru během dialýzy je žádoucí. Závěry. Navrhli jsme a na příkladu hořčíku vyzkoušeli grafický způsob umožňující rychlé (screeningové) vyhodnocování rozsáhlých skupinových dat při posuzování adekvátnosti složení dialyzačního roztoku z hlediska koncentračního gradientu eliminovaných, resp. retinovaných látek. Přehledné vyhodnocení koncentračního gradientu ze skupinových dat může být výchozím bodem při optimalizaci dalších, již individuálně nastavitelných parametrů dialýzy u jednotlivců.

        Klíčová slova: dialýza, dialyzační roztok, stopové prvky, hořčík, zinek, měď.