Autoři v článku vycházejí z některých zkušeností se souborem 389 nemocných odoperovaných v letech 1989-1997 pro degenerativní onemocnění krční páteře s neurologickými projevy. Výsledky jsou porovnávány se zkušeností z let 1998-1999. V novém souboru (188 nemocných se stejnou diagnózou) byla užita stejná indikační kritéria, ale v případě myelopatie při multisegmentální krční stenóze byla prováděna nejen několikaetážová discektomie (jako v předchozím souboru), ale nově i 1-3 segmentální korpektomie (somatektomie). Výsledky byly hodnocen zvlášť pro obě používané metody. Autoři zdůrazňují nezbytnost radikálního přístupu při dekomprimování neurologických struktur se snesením unkovertebrálních osteofytů, kterou musí provázet vhodná stabilizace fúzí, případně vhodně podpořená instrumentací. V diskusní části dále autoři formou přehledu ilustrují vývoj přední krční korpektomie jako jedné z metod předního přístupu ke krční páteři, zprvu užívané při řešení traumatických či onkologických stavů, později rozšířené na operace pro degenerativní, dysplastická a jiná onemocnění. Autoři chtějí přispět k vymezení kritérií pro použití korpektomie při řešení stenóz páteřního kanálu v krční oblasti. Vymezení indikace bude probíhat formou prospektivně sledovaného souboru, kde je podrobně navržen podrobný klinický i elektrofyziologický vyšetřovací algoritmus, pooperační sledování a zpracování výsledných dat.

        Klíčová slova: degenerativní spondylogenní myelopatie - korpektomie - somatektomie - somatosenzorické evokované potenciály