Sledování prevalence rezistence k erytromycinu u 22 169 kmenů S. pyogenes v České republice v letech 1996–2003 na pozadí hrubých dat o celorepublikové spotřebě makrolidových antibiotik potvrdilo, že exponenciální vzestup rezistence pozorovaný v letech 1998–2001 kopíroval s určitým zpožděním vzestup spotřeby makrolidových antibiotik, zaznamenaný v období let 1992–1995. Nejvyšší frekvence výskytu rezistence k erytromycinu byla zjištěna v roce 2001 (16,5 %), v roce 2002 byl zaznamenán její pokles na 14,5 % a v roce 2003 na 9,1 %. Pokles rezistence následoval po předchozí stagnaci spotřeby makrolidů a jejím snížení o 17 % v roce 2002. Trendy vzestupu a poklesu makrolidové rezistence na úrovni regionů a v různých věkových kategoriích pacientů kopírovaly trendy v ČR s určitými kvantitativními rozdíly, které nebylo možno analyzovat pro absenci podrobných údajů o spotřebě antibiotik. Byla prokázána 99,5 % shoda výsledků fenotypové metody s výsledky průkazu genů pro konstitutivní, inducibilní a efluxovou rezistenci k antibiotikům ze skupiny makrolidů, linkosamidů a streptograminuB (MLSB). V roce 2001, kdy rezistence k erytromycinu v ČR kulminovala, byla většina těchto kmenů (91,2 %) rezistentních ke všem antibiotikům ze skupiny MLSB a eflux makrolidů (zachování účinnosti linkosamidů a 16členných makrolidů) byl příčinou rezistence jen u 8,8 % kmenů. V roce 2003 klesl počet kmenů rezistentních k erytromycinu a 26,9 % z nich bylo rezistentních v důsledku efluxu makrolidů. Kmeny s konstitutivní nebo indukovanou rezistencí k MLSB jsou téměř výlučně rezistentní také k tetracyklinu, bacitracinu nebo k oběma těmto antibiotikům citlivých. Rezistence S. pyogenes k bacitracinu vylučuje nadále používat disk s tímto antibiotikem k předběžné identifikaci.

        Klíčová slova: S. pyogenes – makrolidová antibiotika – rezistence.