Souhrn:
Sledování prevalence rezistence k erytromycinu u 22 169 kmenů S. pyogenes v České republice
v letech 1996–2003 na pozadí hrubých dat o celorepublikové spotřebě makrolidových antibiotik
potvrdilo, že exponenciální vzestup rezistence pozorovaný v letech 1998–2001 kopíroval s určitým
zpožděním vzestup spotřeby makrolidových antibiotik, zaznamenaný v období let 1992–1995. Nejvyšší
frekvence výskytu rezistence k erytromycinu byla zjištěna v roce 2001 (16,5 %), v roce 2002 byl
zaznamenán její pokles na 14,5 % a v roce 2003 na 9,1 %. Pokles rezistence následoval po předchozí
stagnaci spotřeby makrolidů a jejím snížení o 17 % v roce 2002. Trendy vzestupu a poklesu makrolidové
rezistence na úrovni regionů a v různých věkových kategoriích pacientů kopírovaly trendy
v ČR s určitými kvantitativními rozdíly, které nebylo možno analyzovat pro absenci podrobných
údajů o spotřebě antibiotik. Byla prokázána 99,5 % shoda výsledků fenotypové metody s výsledky
průkazu genů pro konstitutivní, inducibilní a efluxovou rezistenci k antibiotikům ze skupiny makrolidů,
linkosamidů a streptograminuB (MLSB). V roce 2001, kdy rezistence k erytromycinu v ČR
kulminovala, byla většina těchto kmenů (91,2 %) rezistentních ke všem antibiotikům ze skupiny
MLSB a eflux makrolidů (zachování účinnosti linkosamidů a 16členných makrolidů) byl příčinou
rezistence jen u 8,8 % kmenů. V roce 2003 klesl počet kmenů rezistentních k erytromycinu a 26,9 %
z nich bylo rezistentních v důsledku efluxu makrolidů. Kmeny s konstitutivní nebo indukovanou
rezistencí k MLSB jsou téměř výlučně rezistentní také k tetracyklinu, bacitracinu nebo k oběma
těmto antibiotikům citlivých. Rezistence S. pyogenes k bacitracinu vylučuje nadále používat disk
s tímto antibiotikem k předběžné identifikaci.
Klíčová slova:
S. pyogenes – makrolidová antibiotika – rezistence.
|