V posledních letech se rychle zvyšuje počet publikací, které se zabývají vztahem spirituality a zdraví. Terminologická vágnost a různá nepochopení v pojetí spirituality (např. určování spirituality podle různých konvenčních známek pobožnosti) ztěžují poznání v této oblasti. V tomto sdělení proto nejdříve navrhujeme definici spirituálních neboli duchovních jevů podle některých přirozených kritérií (podle toho, zda lze určité jevy vyvolat a objektivně poznat): duchovní jevy jsou ty, které nelze objektivně poznat ani vyvolat, ale které působí (např. láska, spontánní nápad). Tyto jevy lze poznat pouze v duchu neboli subjektivně. Stručně uvádíme některé vlastnosti těchto přirozených duchovních jevů, které se vyskytují u každého člověka (např. osobní jedinečnost lásky nebo poznání smyslu vlastního života), jejichž naplnění se zdá být důležité pro zdraví. V další části uvádíme některé poznatky o vlivu běžných a přirozených duchovních jevů na zdraví podle vybraných často citovaných vědeckých publikací z poslední doby. Spiritualita je univerzální lidský fenomén. Všichni lidé, ať ateisté, nebo věřící, se setkávají (až potýkají) s duchovními jevy. Ačkoliv zde předkládaná koncepce spirituality se distancuje od spirituality podle některých konvenčních představ o náboženství, není ateistická. Naopak, zahrnuje základní vhled raných křesťanů „Bůh je láska“. Pro další pokrok v poznání významu spirituality pro zdraví bude nezbytné koncepční vymezení a vyjasnění spirituálních (duchovních) jevů.

        Klíčová slova: spiritualita – zdraví, epistemologie, tělesné, duševní a duchovní jevy, láska, citová vazba, smysl života, víra, náboženství, přímluvná modlitba, vztah lékař – pacient.