Cytostatikum mitoxantron je od poloviny 90. let novou možností léčby vysoce aktivní RS. Jeho vážným vedlejším účinkem je kardiotoxicita. Cílem naší práce bylo zhodnocení dlouhodobého efektu léčby mitoxantronem a srovnání účinku u různých forem klinického průběhu RS. 93 pacientů s aktivní RS bylo léčeno 20 mg mitoxantronu a 1 g methylprednisolonu i.v. v 1měsíčních intervalech celkem 6krát. Byly hodnoceny změny EDSS po skončení léčby, za 1 a 2 roky od skončení léčby a změny relaps rate u remitentní a sekundárně progresivní formy s relapsy. Výchozí průměrné EDSS celé skupiny pacientů bylo 5,09. Po skončení terapie mitoxantronem pokleslo na 4,89, po 1 roce od skončení léčby bylo 4,94. 73 pacientů bylo sledováno 2 roky od skončení léčby, jejich průměrné EDSS za 2 roky od skončení léčby bylo 5.23. Průměrný relaps rate klesl u skupiny 31 pacientů s remitentním nebo skundárně progresivním průběhem s relapsy během prvního roku z 2,2 na 0,58. 23 pacientů z této skupiny bylo sledováno 2 roky, jejich relaps rate pokles ve druhém roce na 0,78. Nejvýraznější efekt byl pozorován u pacientů s relaps remitujícím průběhem, kteří se zlepšili po skončení léčby téměř o 0,5 EDSS a za 2 roky od skončení léčby byli v lepším klinickém stavu, než před jejím zahájením. K vážným vedlejším účinkům patřily 2 těžké infekty, dále byly pozorovány jen mírné známky hematotoxicity, amenorhoea, alopecie a gastrointestinální obtíže. Při dodržení maximální dávky a pravidelném monitorování vedlejších účinků považujeme léčbu mitoxantronem za dobře tolerovanou a dlouhodobě efektivní u vysoce aktivní RS, zvláště s relaps-remitujícím průběhem.

        Klíčová slova: aktivní RS, mitoxantron, kardiotoxicita