V roce 1993 byla porovnána léčba a metabolická kontrola (vyjádřené hladinou HbA1c) u diabetických dětí a dospívajících do 18 let věku v ČR (Praha) a v Kanadě (Edmonton). Doplňující analýza proběhla v roce 1999 v Praze. V roce 1993 se studie zúčastnilo 176 pacientů z Prahy (věk 13,1 ± 4,0 roků; trvání diabetu 6,0 ± 3,6 roků) a 158 z Edmontonu (věk 11,6 ± 3,5 roků; trvání diabetu 4,1 ± 3,3 roků), v roce 1999 63 pacientů z Prahy (věk 12,5 ± 3,7 roků, trvání diabetu 4,1 ± 3,3 roků). V Praze byli pacienti léčeni vícečetnými denními inzulinovými injekcemi (MDI), v Edmontonu konvenční inzulinovou léčbou (CIT). Znalosti principů léčení diabetu byly zjištěny stand- ardním dotazníkem. V roce 1993 byly lépe kompenzovány děti v Edmontonu (HbA1c 9,3 ± 1,8 %) než v Praze (HbA1c 9,8 ± 1,7 %, p < 0,001) i přes menší počet denních dávek inzulinu. Děti v Edmontonu častěji vyšetřovaly doma glykémie (21,1 ± 7,2 vyšetření za týden) než děti v Praze (10,2 ± 6,4, p < 0,001) a jejich rodiče prokázali větší znalosti o diabetu (p < 0,001). Následná analýza v roce 1999 u intenzivně sledované skupiny diabetických dětí z Prahy prokázala nejlepší metabolickou kontrolu (HbA1c 7,3 ± 1,0 %, p < 0,001) při významně častějším domácím monitorování glykémie (počet vyšetření za týden 25,9 ± 5,2, p < 0,001). Nejvýznamnějším prediktorem kompenzace bylo ve všech skupinách trvání diabetu (1993: r = 0,30, p < 0,001; 1999: r = 0,41, p < 0,01), následované četností monitorování glykémií. Pro kompenzaci byla významnější úroveň znalostí adolescentn ích pacientů samotných než jejich rodičů. Výsledky ukazují, že pouhé zvýšení počtu denních inzulinových injekcí nezlepší metabolickou kontrolu diabetických dětí, není-li provázeno četným domácím monitorováním glykémií a edukací. Povzbudivé výsledky z roku 1999 prokázaly, že v českých podmínkách lze dosáhnout lepší kompenzace dětského diabetu, než uvádí řada významných světových center.

        Klíčová slova: diabetes mellitus 1. typu, metabolická kontrola, děti, režim inzulinových injekcí, monitorování