Tělesná voda je distribuována ve třech prostorech - intracelulárním, extracelulárním a intersticiálním. V těchto vodních kompartmentech jsou rozpuštěny částice modelující výslednou osmolalitu. Ta je za normálních podmínek obdivuhodně ve všech prostorech stálá, a to díky ekvilibraci na buněčných membránách. Objektivně lze v běžné praxi měřit pouze osmolalitu sérovou, resp. osmolalitu moči. Hodnotu osmolality séra determinuje především sérová koncentrace sodíku, v menší míře pak glukóza/albumin/některé anionty. Hyponatrémie/hypernatrémie reprezentují nejčastější dyselektrolytémii, která může dítě bezprostředně ohrožovat na životě. Práce uvádí stručný patofyziologický podklad změn sérové koncentrace sodíku a diagnosticko-léčebný přístup k nemocným s hyponatrémií/ hypernatrémií.

        Klíčová slova: hyponatrémie, hypernatrémie, diagnostika, léčba, kontinuální vzdělávání