Východisko. Při léčbě pacientů s chronickou hepatitidou C je v současné době standardním léčebným postupem kombinovaná léčba interferonem alfa (IFN) a ribavirinem jak u dosud neléčených pacientů, tak u osob s rezistencí na samotný interferon nebo s relapsem po předchozí léčbě IFN. Cílem práce bylo zhodnotit vlastní výsledky u našich pacientů a porovnat je s údaji publikovanými v literatuře. Metody a výsledky. V letech 1997–1999 bylo léčeno 27 dospělých pacientů s průměrným věkem 46 roků a histologicky ověřenou chronickou hepatitidou C IFN-alfa 2b a ribavirinem. Chronickou hepatitidu s mírnou, střední nebo vysokou aktivitou mělo 16 pacientů a 11 mělo cirhózu. Sérologické vyšetření bylo prováděno testem ELISA-3, HCV RNA v séru polymerázovou řetězovou reakcí a sérotyp HCV soupravou Murex. Léčba trvala 6–12 měsíců, byly sledovány vedlejší účinky obou léků, komplikace léčby, léčebná odpověď a byly analyzovány příčiny případných selhání kombinované léčby. U 20/27 pacientů byl určitelný sérotyp HCV a vždy byl zjištěn pouze sérotyp 1. Průměrné skóre histologické aktivity bylo u osob s těžkou chronickou aktivní hepatitidou a cirhózou 10,1, u zbylých pacientů 5,6. Trvalou biochemickou a virologickou odpověď mělo 5 z 27 pacientů (18,5 %). Jejich průměrný věk byl 39 roků. Bez biochemické a virologické odpovědi bylo 9 pacientů (33 %) s průměrným věkem 49 roků. Trvalou biochemickou odpověď bez současné virologické odpovědi mělo na konci léčby 10 pacientů (37 %). Relapsy po skončení léčby mělo v této léčené skupině celkem 33 %. Průvodním projevem léčby IFN byl nejčastěji pozorovaný syndrom flu-like, u dvou pacientek jsme zaznamenali poruchu funkce štítné žlázy a u dalších dvou fenomén breakthrough. Léčbu ribavirinem komplikovala výraznější hemolytická anémie u 7 (26 %) nemocných a dávka ribavirinu musela být snížena. Druhou závažnou komplikací byl toxicko-alergický exantém u 5 pacientů (18,5 %) a byl důvodem pro ukončení léčby. Závěry. Trvalou biochemickou a virologickou odpověď na kombinovanou léčbu měli pouze pacienti s mírnou formou chronické hepatitidy C, zatímco bez biochemické a virologické odpovědi bylo 8 pacientů s cirhózou a jedna žena se středně aktivní chronickou hepatitidou. Věk pacientů s trvalou odpovědí byl výrazně nižší než u pacientů bez odpovědi (39 roků oproti 49 rokům). Nejčastějším sérotypem byl HCV 1. Při kombinované léčbě jsme pozorovali častější a klinicky závažnější komplikace. V naší populaci byly nepříznivými faktory pro odpověď na kombinovanou léčbu jaterní cirhóza, věk okolo 50 roků a více a genotyp HCV 1, což je současně i odpověď na otázku, proč jsou u nás výsledky kombinované léčby u pacientů s chronickou infekcí HCV tak slabé.

        Klíčová slova: chronická infekce HCV, cirhóza, kombinovaná léčba interferonem a ribavirinem, sérotyp HCV.