Léčba chronického selhání ledvin (ESRD) u novorozenců, kojenců a batolat představuje pro dětské nefrology nejen odborné problémy technického rázu, ale často i etické dilema. Především je tomu tak v případech těžšího neurologického postižení pacienta, či při současném postižení dalších orgánových systémů, kdy je zahájení takové léčby skutečně diskutabilní. Každý případ musí být posuzován individuálně, je třeba rozhodnout buď jen o paliativní a podpůrné léčbě, nebo o zahájení léčby dialýzou. Aktivní přístup je pak spojen s řadou dalších terapeutických opatření, nutných k zajištění optimálního vývoje a růstu před plánovanou transplantací. U kojenců a batolat je až na výjimky metodou aktivní léčby peritoneální dialýza. Předpokladem úspěšně probíhající dialýzy, která má dovést dítě k transplantaci, je nejen plné nasazení kompetentního zdravotnického týmu, ale i dobrá spolupráce rodiny pacienta. Před event. zahájením aktivní léčby musí být rodičům podrobně vysvětleno, jaké jsou cíle léčby, co čeká pacienta v nemocnici a co během domácí léčby, rozebrat je třeba i všechna možná rizika léčby a stresové situace, se kterými se bude rodina setkávat i při úspěšném průběhu léčby.

        Klíčová slova: chronické selhání ledvin, novorozenci, kojenci, náhrada funkce ledvin, peritoneální dialýza, vlastní zkušenosti motolského centra, etické aspekty léčby