Paraoxonasy (PON) hrají důležitou roli v ochraně buněk před poškozením noxami, jako jsou organofosfáty, nervové jedy či oxidované lipidy v plazmatických LDL. Zatímco úloha paraoxonasy vmetabolismu organofosfátů byla popsána již dávno, její role v metabolismu lipoproteinů je předmětemzájmu řady studií teprve v posledním desetiletí. Oxidované LDL hrají ústřední roli v procesu iniciace rozvoje aterosklerotického postižení cévní stěny. Bylo prokázáno, že HDL zabraňuje oxidativní modifikaci LDL in vitro i in vivo; novější studie popisují, že za antioxidační a protizánětlivé vlastnosti HDL odpovídá mj. také enzym paraoxonasa. Soubor genů paraoxonas zahrnuje nejméně tři členy: PON1, PON2 a PON3. Je lokalizován na dlouhém raménku 7. chromozomu. V přehledujsou prezentovány závěry řady studií, které prokázaly korelaci polymorfismů genů pro paraoxonasy(PON1 i PON2) s výskytem nejen ischemické choroby srdeční, ale i dalších onemocnění, např. diabetes mellitus, cévní komplikace diabetu (mikro- i makroangiopatie), neurodegenerativní onemocnění aj. a dále také odchylkami od normálních laboratorních hodnot lipoproteinů a hladiny glukosy v plazmě.

        Klíčová slova: paraoxonasa, polymorfismus, antioxidační aktivita, lipoperoxidace.