Orexin A (hypocretin 1) a orexin B (hypocretin 2) jsou hypothalamické neuropeptidy vznikající ze společného prekurzoru - preproorexinu. Byly objeveny dvěma nezávislými týmy v roce 1998. Podílejí se na regulaci příjmu potravy, energetické homeostázy, cyklu spánku a bdění a neuroendokrinních funkcí. Orexiny působí prostřednictvím dvou receptorů - OXR1/Hcrtrl a OXR2/Hcrtr2. Buňky obsahující tyto neuropeptidy tvoří malou populaci v oblasti laterálního a perifornikálního hypothalamu. Jejich vlákna zasahují do celé řady oblastí centrálního nervového systému a mají převážně excitační charakter. Na zvířecích modelech byly prokázány účinky orexinů na zvýšení příjmu potravy. Porucha v orexinovém systému se u myší, psů a lidí podílí na vzniku narkolepsie. Poruchy příjmu potravy jsou v dětské populaci velmi závažným problémem. Poruchy spánku se často rozvíjejí v období adolescence a znalost účasti mozkových neuropeptidů na jejich patogenezi může přispět k včasné diagnostice a cílené terapii. Vyšetřování hladin orexinů v biologickém materiálu za různých patologických stavů je potřebné pro určení úlohy orexinového systému v lidské populaci a v budoucnu může přinést řadu nových poznatků v oblastech dětské výživy, psychiatrie i neurologie.

        Klíčová slova: orexiny, hypocretiny, hypothalamus, obezita, mentální anorexie, narkolepsie