Anesteziologové se v praxi příležitostně setkávají s obtížemi při zajišťování průchodnosti dýchacích cest. Tyto obtíže jsou buď čekané, nebo nečekané a zahrnují obtížnou laryngoskopii, obtížnou nebo neúspěšnou intubaci a situaci nemožné intubace a nemožné ventilace. Nesprávný anesteziologický postup v těchto situacích ohrožuje pacienty závažnými komplikacemi, hypoxemickým poškozením mozku nebo i smrtí. V zájmu snížení tohoto rizika musí anesteziologové ovládat směrnice a algoritmy pro management obtížných dýchacích cest a být schopni je v případě potřeby účinně aplikovat. Teoretické znalosti a praktické schopnosti si anesteziologové osvojují a obnovují jednak nácvikem na modelech nebo simulátorech, jednak v denní praktické činnosti. Současný management obtížných dýchacích cest se zakládá primárně na použití elastických zaváděcích katétrů, laryngeálních masek, fibrooptické bronchoskopie a koniotomie. V poslední době byla vyvinuta celá řada nových ventilačních a intubačních pomůcek, ale jejich užitečnost dosud nebyla jednoznačně potvrzena. Důsledná aplikace algoritmů je snazší, jestliže jsou přizpůsobeny materiálním a personálním možnostem a zvyklostem jednotlivých pracovišt’.V praxi současné anestezie by už nemělo být místo pro poškození pacientů v důsledku jejich obtížných dýchacích cest.

        Klíčová slova: algoritmus – obtížné dýchací cesty – fibrooptická intubace –laryngealní maska