Stále rostoucí počet pacientů se solidními nádory a renesance radioterapie jako metody volby lokoregionální léčby především v kombinaci s chirurgickými výkony v kurativní léčbě nepokročilých onemocnění vede k tomu, že i internista se setkává jak s časnými, tak především pozdními poradiačními změnami, které mohou hrát roli v diferenciální diagnostice ve vnitřním lékařství. Účinky záření na živý organismus je možno rozdělit na účinky podmíněné buněčnými ztrátami (deterministické) a změnami struktury DNA u přeživších buněk (stochastické). Oba typy změn je nutno uvažovat v závislosti na aplikované dávce záření, velikosti a lokalitě ozářeného objemu, frakcionaci a časovém odstupu od ozáření. Moderní radioterapie využívá jak pro zevní ozařování, tak brachyterapii specializované přístrojo- vé vybavení a pomůcky, které umožňují optimalizaci léčby tak, aby definovaný cílový klinický objem byl ozářen homogenně definovanou dávkou s minimálním poškozením okolních tkání. Současná onkologická multimodální terapie je stále úspěšnější, pacienti přežívají v dobrém klinickém stavu bez známek nádorového onemocnění stále delší dobu. V diferenciální diagnostice v dalším vývoji každého pacienta je pak nutno v anamnéze vždy zjišťovat, zda byl pacient ozařován a kdy, je stále nutno myslet na to, že pozdní poradiační změny jsou trvalého rázu a rozvíjejí se i několik let po ukončené radioterapii. Při pochybnostech je pak jednou z cest vedoucích ke správné diagnóze (a tím i léčbě) konzultace radioterapeuta, u něhož byl pacient léčen a kde by měl být trvale po ukončení léčby sledován.

        Klíčová slova: Komplikace radioterapie - Deterministické účinky - Stochastické účinky - Interní komplikace radioterapie