Na neurochirurgické klinice v Hradci Králové bylo operováno v průběhu 50 let (1948–1997) 458 dětí do 17 let pro různé procesy v zadní jámě lebeční. Většinu, 406 případů, tvořily nádory reprezentované mozečkovými astrocytomy 152 (37,4 %), meduloblastomy 140 (34,5 %), gliomy mozkového kmene 46 (11,3 %), ependymomy 28 (6,9 %) a ostatními nádory 40 (9,9 %). Pooperační mortalita (do 1 měsíce) byla před zavedením počítačové tomografie (1948–1977) ve srovnání s obdobím počítačové tomografie (1978–1997) u astrocytomů mozečku 8,6 : 4,4 %, u meduloblastomů 14,9 : 2,9 %, u gliomů mozkového kmene 21,7 : 23,8 %, u ependymomů 18,2 : 6,3 % a u ostatních nádorů 40,0 : 11,5 %. Počáteční vysoká mortalita byla způsobena nedostatečnou intrakraniální dekompresí, edémem mozku a poruchou cir- kulace mozkomíšního moku. Obstrukční hydrocefalus si u 53 nádorů a 25 stenóz mokovodu vyžádal Torkildsenovu drenáž v 5,4 % a katetrizaci mokovodu ve 12,2 % případů. Nejčastějšími komplikacemi u 443 dětí operovaných z mediálního subokcipitálního přístupu byly: pseudomeningokély ve 12,2 %, aktivní hydrocefaly v 6,1 % a likvorey v ráně ve 4,5 %. Při léčení výše uvedených komplikací bylo provedeno 8,1 % zkratových drenáží ventrikuloatriálních nebo ventrikuloperitoneálních. Soudíme, že toto nízké procento komplikací je dáno tím, že ve většině případů byla tvrdá plena mozková rekonstru- ována (81,6 %) a v indikovaných případech byla navíc instalována drenáž Torkildsenova nebo katetri- zován Sylviův mokovod. Autoři uvádějí vybraný seznam publikací ze svých pracovišť, které se vztahují k projednávanému tématu a z nichž vyplývá chronologický rozvoj diagnostických a operačních postu- pů při ošetřování dětí s procesy v zadní jámě lebeční až do současnosti, kdy počítačová tomografie a magnetická rezonance umožňují včasnou a dokonalou lokalizaci procesů, cílený operační postup i pooperační sledování.

        Klíčová slova: operace v zadní jámě lebeční, nádory, děti, durální plastika, zkratové drenáže moku mozkomíšního, počítačová tomografie