V souboru 355 pacientů s erysipelem, rozděleném do dvou skupin, byla provedena retrospektivní analýza anamnestických dat, vyšetření a léčby. První skupinu tvořilo 264 pacientů s erysipelem poprvé v životě, druhou 91 (25,6 %) pacientů s recidivujícím erysipelem. Porovnání obou skupin ukázalo, že recidivující erysipel postihuje vyšší věkové skupiny, je lokalizován signifikantně častěji na dolních končetinách při současné chronické venózní insuficienci, lymfedému, bércovém vředu a mykotické infekci. Při hodnocení léčby 400 erysipelů se ukázalo, že léčba antibiotikem selhala v 80 (20,0 %) případech. Neúspěšná léčba byla zaznamenána u všech pacientů po kotrimoxazolu a oxacilinu, dále u 73,7 % pacientů léčených tetracykliny. Nejčastěji byla k léčbě použita cefalosporinová antibiotika 1. generace, a to u 236 (59,0 %) atak erysipelu, která měla vysoký léčebný účinek (92,3 %) a nejméně nežádoucích účinků. Menší terapeutická úspěšnost byla zjištěna po aminopenicilinech (68,7 %), základních penicilinech (43,3 %), a makrolidovém antibiotiku roxitromycinu (50,0 %). Z výsledků studie vyplývá, že lékem volby u nekomplikovaných erysipelů zůstávají penicilinové přípravky, u pacientů alergických na penicilin makrolidová antibiotika, event. cefalosporiny 1. generace. U komplikovaných případů se sekundární bakteriální flórou by měla být preferovaná cefalosporinová antibiotika 1. generace, nebo aminopeniciliny kombinované s inhibitory
-laktamáz. Léčba by měla být upravována vždy podle výsledků mikrobiologického vyšetření. K zabránění recidiv erysipelu je nutné současně s antibiotiky léčit kožní léze, které mohou být vstupní bránou streptokokové infekce, a zlepšit funkci žilního systému a lymfatické drenáže na dolních končetinách.

        Klíčová slova: erysipel - retrospektivní studie - léčba