Sledování některých faktorů indikujících možnou autoimunitu (protilátky proti melanocytům, tyreoglobulinu, tyreoidální peroxidáze, parietálním buňkám, mikrosomům) u nemocných s vitiligem generalizovaného typu
Vlašín Z.1, Hlubinka M.1, Pospíšilová A.1, Rulcová J.1, Feit J.2, Adler J.3
1Dermatovenerologická klinika LF MU, FN Brno-Bohunice, přednostka doc. MUDr. A. Pospíšilová, CSc. 22. patologickoanatomický ústav LF MU, FN Brno, přednosta prof. MUDr. K. Dvořák, DrSc. 3Tkáňová banka Fakultní nemocnice Brno, přednosta doc. MUDr. J. Adler, CSc. |
|
Souhrn:
U skupiny 43 nemocných s vitiligem a u 15 dárců krve byla sledována aktivita některých protilátek s možným vztahem k autoimunitě. Byla použita metoda nepřímé imunofluorescence za použití následujících substrátů: alogenní melanocyty čerstvě uvolněné z tkáňové kultury v suspenzi, melanocyty narostlé na krycích sklech, krysí žaludek (protilátky proti mitochondriím - reakce AMA), HEp-2 buňky (ANA). Reakcí ELISA bylo užíváno pro stanovení protilátek proti tyreoglobulinu (anti-TG) a proti tyreoidální peroxidáze (anti-TPO). Jako pozitivní kontrola byla používána séra od nemocných SLE.
U značného počtu nemocných vitiligem (ale i u některých kontrol) byly zjištěny protilátky proti melanocytům. Nejcitlivějším substrátem pro jejich detekci byly melanocyty narostlé na krycích sklech, krysí žaludek (protilátky proti mitochondriím - reakce AMA), HEp-2 buňky (ANA). Reakcí ELISA bylo užíváno pro stanovení protilátek proti tyreoglobulinu (anti-TG) a proti tyreoidální peroxidáze (anti-TPO). Jako pozitivní kontrola byla používána séra od nemocných SLE.
U značného počtu nemocných vitiligem (ale i u některých kontrol) byly zjištěny protilátky proti melanocytům. Nejcitlivějším substrátem pro jejich detekci byly melanocyty narostlé na krycích sklech, které měly extendované dendrity (72,0 %), poněkud méně citlivým substrátem byly čerstvě získané suspenze melanocytů kulovitého tvaru (48,8 %). U kontrolních 15 osob (dárci krve) byly antimelanocytární protilátky rovněž relativně častým nálezem (v 33,0 % a 20,0 %). Ve většině případů byly titry protilátek proti melanocytům relativně nízké a pozitivita reakce byla velmi různorodá. Byla pozorována především zrnitá fluorescence jak v jádrech, tak v cytoplazmě, a to zejména v dendritech i perinukleární oblasti, často i kombinované, což souvisí s existencí široké škály melanocytárních antigenů. Pro přesnější diferenciaci bude třeba dalších studií. Souběžně byla pozorována pozitivita protilátek proti tyreoidální peroxidáze (anti-TPO-27,9 %), parietálním buňkám žaludku (APCA - 27,5 %), mikrosomům (AMSA - 27,5 %) a tyreoglobulinu (anti-TG - 13,9 %). Protilátky proti mitochondriím stejně jako antinukleární protilátky byly u všech nemocných vitiligem negativní.
Klíčová slova:
vitiligo - autoimunita - autoprotilátky
|