Renální anémie způsobuje nemocným s chronickým selháním ledvin řadu závažných problémů, které lze zlepšením anémie příznivě ovlivnit. Je známa řada faktorů, které anémii zhoršují a její léčení znesnadňují. Dlouho nebylo objasněno, zda k těmto negativně působícím faktorům patří nedostatečně účinná dialyzační léčba. Autoři tohoto článku hodnotí vztah mezi anémií a účinností dialýzy na základě nových literárních údajů a vlastních výsledků. Z tohoto hodnocení vyplývá, že neadekvátní dávka hemodialýzy, měřená procentuálním snížením koncentrace urey v krvi, je spojena se sníženou odpovědí na rekombinantní lidský erytropoetin, který je základním lékem renální anémie. Pokud se nedostatečná intenzita hemodialýzy zvýší, anémie se významně zlepšuje. U nemocných na kontinuální ambulantní peritoneální dialýze (CAPD) existuje přímý vztah mezi účinností očišťování krve, popsané indexem KT/Vurea, tj. ukazatelem odstraňování urey, a tíží anémie. U nemocných léčených CAPD je významná asociace mezi hematokritem a KT/Vurea dodaném jak peritoneem, tak vlastními ledvinami. KT/Vurea poskytnuté vlastními ledvinami se přitom z hlediska anémie jeví jako významnější. Některé skutečnosti ve vztahu anémie a účinnosti dialyzačního léčení zůstávají zatím neobjasněny. To však nemění nic na tom, že na základě současných dat je účinnou dialýzu nutno zařadit mezi základní předpoklady úspěšného léčení renální anémie u dialyzovaných nemocných.

        Klíčová slova: chronické selhání ledvin, renální anémie, hemodialýza, peritoneální dialýza, účinnost, adekvátnost, erytropoetin.