Autoři článku představují zdravotnické veřejnosti Evropskou radu pro resuscitaci a její program, který je u nás postupně zaváděn do praxe prostřednictvím České rady pro resuscitaci. Seznamují zdravotníky s obsahem a cíli základní podpory života (BLS), rozšířené podpory života (ALS) a dětské podpora života (EPLS). Popisují rozsah nezbytných znalostí a dovedností, které by měl ovládat každý zdravotnický pracovník (zajištění volných dýchacích cest, uvolnění dýchacích cest zapadlým jazykem i při obturaci cizím tělesem, umělá ventilace ručním dýchacím vakem s maskou a rezervoárem kyslíku, zavedení ústního, popř. nosního vzduchovodu, zvládání techniky nepřímé srdeční masáže, použití automatizovaného externího defibrilátoru (AED), zajištění periferního žilního vstupu). Dále rozebírají možnosti týmové práce při provádění resuscitace. Doporučené úkony základní podpory života může úspěšně provádět i jeden zachránce. Vzhledem k nesporné fyzické náročnosti správně prováděné neodkladné resuscitace - zejména provádění nepřímé srdeční masáže - je výhodné, mohou-li se zachránci při resuscitaci střídat. V naprosté většině případů se o přežití pacientů s náhlou zástavou krevního oběhu a dýchání, k níž došlo ve zdravotnické etapě nazývané „první linie", rozhoduje v prvních minutách po jejím vzniku. Proto v závěru článku autoři doporučují, že by teoretické přípravě a nácviku praktických dovedností zdravotníky první linie měla být věnována mnohem větší pozornost než dosud.

        Klíčová slova: neodkladná resuscitace, základní a rozšířená podpora života, zajištění dýchacích cest, defibrilace, týmová práce, Česká rada pro resuscitaci