Na základě grantového projektu „Využití a význam epidemiologických markerů u Salmonella ente- ritidis a Salmonella typhimurium v procesu šíření salmonelóz u dětí do dvou let věku“ řešeného v letech 1995–1997 byly studovány epidemiologické markery u 1 186 salmonelových izolátů; kmeny byly izolovány ze stolic 838 nemocných dětí, z 266 stolic jejich kontaktů, ze 49 vzorků inkriminova- ných potravin a ze 33 stěrů dětského prostředí. Z 1 186 salmonelových izolátů připadlo 999 kmenů na S. enteritidis, 39 na S. typhimurium a 148 kmenů nebylo typováno. Markery salmonelových izolátů byly sledovány z hlediska: biotypizace – 98 % S. enteritidis tvořil biovar Jena, 2 % biovar Essen; citlivosti na antibiotika – 94,5 % salmonelo- vých kmenů bylo citlivých na 12 vybraných antibiotik, 2,9 % bylo rezistentních a u 2,6 % byla rezistence hodnocena v intermediální zóně; fagotypizace – u 808 kmenů S. enteritidis dominoval PT 8 v 88 %, u S. typhimurium DT 104 a DT 141; určení plazmidových profilů – u kmenů S. enteritidis převažoval plazmid 55 kb, u tří kmenů S. typhimurium plazmid o velikosti 95 kb; virulence – byla porovnána u 43 kmenů izolovaných od hospitalizovaných dětí s těžkým klinickým průběhem s 39 kmeny od dětí léčených doma. Testy in vitro ukázaly, že hospitalizace postižených dětí byla v souvislosti s virulencí kmenů (SE fagotyp 8) nikoli s věkem. Uvedené výsledky byly hodnoceny z hlediska epidemiologické situace v ČR a ve světě.

        Klíčová slova: Salmonella enteritidis – markery – Salmonella typhimurium DT 104.