Navzdory dokonale prokázanému přínosu antihypertenzní léčby není úroveň kontroly hypertenze v populaci zdaleka optimální. Cílem této studie bylo jednak stanovit potenciál fosinoprilu přidaného k stávající terapii (ať již farmakologické, či nefarmakologické) ke zlepšení kontroly hypertenze u pacientů v péči ambulantních praktiků či specialistů, jednak identifikovat faktory ovlivňující riziko, že pacient nedosáhne cílové hodnoty léčby (tj.< 140/90 či <13O/8O mm Hg u diabetiků). Celkem 3 970 pacientů s hypertenzí bylo sledováno v neintervenční, prospektivní, multicentrické studii, zahrnující podávání fosinoprilu po dobu minimálně 6 měsíců; zařazení, úvodní dávkovaní a další úprava léčby byla ponechána úvaze ošetřujícího lékaře; krevní tlak (TK) byl měřen při vstupu do studie, po minimálně 6 měsíčním sledování a při kontrolní návštěvě mezi tím (kdy mohla být také upravena dávka fosinoprilu). Během sledovaného období došlo k signifikantnímu poklesu TK z 157,4/95,9 na 134,4/81,1 mm Hg, přičemž doporučené cílové hodnoty léčby hypertenze dosáhlo 44,9 % pacientů (z 1,6 % při zařazení). Pacienti s body mass indexem (BMI) >30kg/m2 či starší 65 let dosahovali hůře doporučené cílové hodnoty o cca 20 % než pacienti mladší 50 let či BMI<25 kg/m2; dosažitelnost cílové hodnoty zhoršovala i přítomnost komplikujících onemocnění, jakými jsou vaskulární choroby (o 25,7 %), renální postižení (o 31,1 %) a zejména diabetes (o 53,1 %).

        Klíčová slova: hypertenze, kontrola, fosinopril, ambulantní praxe.