Jedním z kandidátů na etiologické agens neobjasněných virových hepatitid (VHN) je od roku 1995 objevený virus GBV-C/HGV. U pacientů s VHN jsme zjistili v prvém odběru vysokou prevalenci virémie: 76,3 %, prokazovanou pozitivitou GBV-C/I3GV RNA. Porovnávali jsme ji se skupinami pacientů v hemodialyzačním programu (HD), kde byla 18,8 %, s hematoonkologickým onemocněním (BD): 25,6 % a s koinfekcí HBV a HCV (CI): 95,5 %. U opakovaně vyšetřovaných pacientů jsme také sledovali dynamiku virémie a protilátek s cflem objasnit průběh infekce. Závažným zjištěním bylo časté vymizení virémie, po 6,5 měsících, pozorované ve všech skupinách. Nejčastěji u VHN, v 55,9 % případů, u HD v 7,8 %, BD v 12,1 % a CI v 36,4 %. Vymizení virémie nemusí znamenat clearance viru, ale může signalizovat přechod GBV-C/I3GV do stavu perzistence bez diagnostikovatelných markerů infekce, s možností exacerbace virové replikace. Časté vymizení virémie, společně s jejím vysokým nálezem v prvém odběru u VHN, oproti ostatním skupinám, tak podporuje hypotézu úzké kauzální souvislosti virémie GBV-C/HGV s klinickými projevy infekce. U akutních průběhů, s obrazem VHN, GBV-C/I3GV RNA pozitivitou a elevací transamináz, je tak vysoká pravděpodobnost probíhající infekce GBV-C/HGV.

        Klíčová slova: GBV-C/HGV - virové hepatitidy - epidemiologie - klinická signifikance - hemodialýza - hematologické onemocnění.