Cíl: Stanovit koncentrace pro-atriálního natriuretického peptidu (pro-ANP) u pacientů v sepsi, těžké sepsi a septickém šoku. Zjistit diagnostickou a prognostickou významnost tohoto parametru u uvedených diagnóz. Zjistit korelace pro-ANP s dalšími parametry – interleukinem-6 (IL-6), interleukinem-8 (IL-8), interleukinem-10 (IL-10), prokalcitoninem (PCT), lipopolysacharid vázajícím proteinem (LBP), a fyziologickým skóre – APACHE II a SOFA. Typ studie: Observační, prospektivní. Název a sídla pracovišť: Oddělení klinické biochemie, hematologie a imunologie, Nemocnice Na Homolce, Praha, Anesteziologicko-resuscitační klinika, Thomayerova nemocnice, Praha, Anesteziologicko-resuscitační oddělení, Nemocnice Na Homolce, Praha. Materiál a metody: Do studie bylo zařazeno 28 nemocných přijatých na anesteziologicko-resuscitační oddělení splňujících kritéria sepse (n = 6), těžké sepse (n = 7) a septického šoku (n = 15). Imunoluminometrickou metodou byla u nich měřena do 24 hodin po splnění diagnostických kritérií koncentrace pro-atriálního natriuretického peptidu, společně s dalšími parametry – IL-6, IL-8, IL-10, PCT, LBP. Po prvním měření následovala v intervalu 2–4 dnů další měření po celou dobu hospitalizace na anesteziologicko-resuscitačním oddělení. Jako kontrolní skupina bylo vyšetřeno 12 vzorků zdravých lidí. Hodnotili jsme vztah pro-ANP k jednotlivým diagnózám, prognostickou významnost pro-ANP pro konečný klinický výsledek (přežití vs smrt). Koncentrace pro-ANP jsme korelovali s dvěma skórovacími systémy – APACHE II a SOFA. Výsledky: Nezjistili jsme statisticky významné rozdíly středních hodnot pro-ANP u jednotlivých diagnóz – sepse, těžké sepse a septického šoku (průměry: 636,7 pmol/l, 628,9 pmol/l, respektive 752,7 pmol/l; mediány: 378,8 pmol/l, 204 pmol/l, resp. 595 pmol/l). Koncentrace pro-ANP ve skupině přeživších v den přijetí se významně nelišila proti skupině zemřelých (medián 396,4 pmol/l, respektive 816,8 pmol/l, p = 0,077). Zjistili jsme statisticky významný rozdíl mezi první a poslední hodnotou pro-ANP ve skupině zemřelých (medián 816,8, respektive 1254,4 pmol/l, p = 0,01). Ve skupině přeživších tento rozdíl nebyl statisticky významný. Při hodnocení predikce konečného klinického výsledku (přežití vs smrt) ve vztahu ke koncentraci pro-ANP byla při hodnotě cutt off = 664 pmol/l (vstupní měření) senzitivita 41,7% a specificita 87,5%, plocha pod ROC křivkou byla 0,625. Při hodnotě cut-off = 503,4 pmol/l (poslední měření) byla senzitivita 83,3%, specificita 68,7%, plocha pod ROC křivkou byla 0,797. Zjistili jsme korelaci mezi hodnotami pro-ANP a klinickým skóre – APACHE II a SOFA ve skupině přeživších. Ve skupině zemřelých korelovala koncentrace pro-ANP pouze s APACHE II (r = 0,57, p < 0,0001). Korelaci jsme zjistili také ve skupině zemřelých mezi pro-ANP a prokalcitoninem. S dalšími měřenými parametry jsme korelaci pro-ANP neprokázali. Závěr: Neprokázali jsme statisticky významný rozdíl koncentrace pro-ANP ve vztahu k jednotlivým diagnózám – sepse, těžká sepse a septický šok. Koncentrace pro-ANP v den přijetí u přeživších se statisticky významně nelišila od skupiny zemřelých. Ve skupině zemřelých byla koncentrace pro-ANP v den přijetí statisticky významně nižší než poslední naměřená hodnota. Jsou nutné další studie k objasnění významnosti pro-ANP jako diagnostického a/nebo prognostického parametru u pacientů se sepsí, těžkou sepsí a septickým šokem.

        Klíčová slova: pro-atriální natriuretický peptid, sepse, diagnostika, prognóza.