Renální biopsie má nezastupitelnou roli v diagnostice a zejména v léčení nemocných s lupusovou nefritidou. Dosud žádný z klinických či laboratorních parametrů nemůže být použit k předpovězení histologického nálezu a zvláště rozsahu lézí. Biopsie umožňuje správnou definitivní diagnózu renálního postižení u SLE a určení příslušné léčby. Imunosupresivní léčba založená na znalosti renální histologie též nepochybně přispívá ke zlepšení prognózy lupusové nefritidy. Na druhou stranu, role a indikace k rebiopsii ledvin u nemocných s lupusovou nefritidou představuje otázku, na kterou není dosud definitivně stanovená odpověď. Pečlivé klinické sledování a intenzivní laboratorní monitorace sice obvykle dovolí včasnou a agresivní léčbu renálních relapsů choroby charakterizovaných vzestupem sérového kreatininu či proteinurie, avšak jen opakovaná biopsie ledviny dovolí zhodnocení dlouhodobé prognózy včetně provedení důležitých terapeutických rozhodnutí případ od případu. Dobrá korelace mezi klinickým obrazem a histologickým nálezem je obvykle zjišťována u nemocných se zlepšením stavu. Nezměněný histologický nález je běžný u nemocných s přetrvávajícím nefrotickým syndromem. Naopak, u nemocných se zhoršující se renální funkcí nelze histologický nález předpovědět. Především u těchto nemocných, kteří jsou v riziku rozvoje nezvratného selhání ledvin, je provedení rebiopsie ledvin nejenom plně indikované, ale spíše obligatorní k posouzení nutnosti či vhodnosti další agresivní léčby.

        Klíčová slova: systémový lupus erythematodes, biopsie, glomerulonefritida, lupusová nefritida