Systémová arteriální hypertenze je civilizační epidemickou chorobou s 20-25% prevalencí v dospělé populaci. Přestože na fyziologické úrovni je zřejmé, že jde o fundamentální poruchu bilance solí a tekutin v těle, objasňování molekulárních základů hypertenze je teprve na počátku. U části hypertenzivních osob je nedostatečně vyjádřena tzv. postrandiální natriuréza. Ukazuje se, že jednou z důležitých fyziologických odpovědí, které normálně zajišťují rychlé vyloučení soli přijaté s potravou, je tvorba tzv. guanylinových peptidů ve střevní sliznici. Guanyliny působí parakrinně a endokrinně. Interagují s guanylátcyklázovými receptory buněčných membrán a tvoří páteř nové endokrinní osy, která prostřednictvím cirkulujících guanylinů spojuje střevo a ledviny. Objev guanylinů slibuje rozšířit perspektivy výzkumu tzv. sůl-senzitivních forem hypertenze.

        Klíčová slova: guanylin, guanylátcyklázy, postprandiální natriuréza, hypertenze