10 - 40 % dětí s nově zjištěným diabetes mellitus přichází v diabetické ketoacidóze, jejíž mortalita ve vyspělých zemích činí 1 - 2 %. O úspěšném zvládnutí akutního stavu rozhoduje přiměřené dávkování inzulinu a kalia v kontinuální infuzi a prevence edému mozku. Potřeba inzulinu a kalia během úvodních 48 hodin léčby byla analyzována u 26 dětí s novou manifestací diabetu 1. typu ve věku 1,0 - 16,5 roků (medián 10,2). Léčba byla řízena podle standardního protokolu. Vstupní glykémie pacientů byla 13,9 - 43,0 mmol/l (medián 27,1), kalémie 3,2 - 6,8 mmol/l (medián 4,6), hladina HCO3- 4,7 - 30,5 mmol/l (medián 16,2) a HbA1c 7,1 - 14,5 % (medián 9,4). Potřeba inzulinu zůstávala stabilní (1.-24. hodina i 25.-48. hodina léčení - medián 0,06 I.U./kg/h). Potřeba kalia významně klesala z 4,6 mmol/kg/24 h (medián) v 1.-24. hodině na 3,6 mmol/kg/24 h v 25.-48- hodině léčení. Individuální potřeba inzulinu byla ovlivněna tíží úvodní acidózy, která byla vyjádřena hladinou HCO3- (1.-24. hodina, r = 0,71, r=0,71, p<0,0001; 25.-48. hodina, r=0,60, p=0,001) a v prvních 24 hodinách také úvodní kalémii (r=0,51, p=0,007) a glykémii (r=0,45, p=0,02). Statistické zhodnocení ukázalo, že potřeba inzulinu je v prvních 48 hodinách léčby více než z poloviny predikovatelná na základě vstupních laboratorních hodnot. Při analýze potřeby kalia byla prokázána vyšší potřeba u mladších dětí v 1.-12. hodině léčení (r=0,55, p=0,003) a vyšší potřeba u dětí s vyšší hladinou HbA1c v 25.-48. hodině léčení (r=0,40, p=0,04), což naznačuje vliv tíže a trvání hyperglykémie na celkovou kaliovou depleci. Využití těchto poznatků při sestavení léčebného plánu může přispět k rychlejší a účinnější úpravě závažné metabolické poruchy.

        Klíčová slova: diabetes mellitus 1. typu, diabetická ketoacidóza, léčba, děti, inzulin, kalium