Cílem práce bylo zjistit, zda u pacientů s IDDM bez známek diabetické retinopatie dochází ke změnám funkce citlivosti na kontrast (CK), a to v porovnání s věkem srovnatelnou věkovou skupinou zdravých osob, ale také vlivem délky trvání IDDM či úrovni jeho dlouhodobé kompenzace, sledované pomocí hladiny glykovaného hemoglobinu (HbA1c). CK byla vyšetřována statickou metodou pomocí tabule VCTS 6 500 ze vzdálenosti 208 a 420 cm, což pokrylo prostorové frekvence od 1,15 do 27,25 c/st. Dále se zjišťovala nejlépe korigovatelná centrální zraková ostrost na Snellenových optotypech, oftalmoskopický nález na očním pozadí s barevnou fotografií, fluorescenční angiografie a hladina HbA1c v séru. Skupina 49 pacientů s IDDM byla rozdělena do dvou věkových skupin: A (do 35 let), B (35 a více let). K významnému poklesu funkce CK dochází ve všech prostorových frekvencích v obou věkových skupinách. Při srovnání délky trvání IDDM ve skupině B nebyl prokázán signifikantní rozdíl v CK, zatímco ve skupině A se vyskytla statistická významnost v prostorových frekvencích 4 a 27,25 c/st. Při srovnání funkce CK u diabetiků s normální a patologickou hladinou HbA1c zjišťujeme, že dlouhodobá hyperglykémie nemá výraznější vliv na zrakové funkce. Závěr: pokles funkce CK u pacientů s IDDM bez známek diabetické retinopatie je ovlivněn zejména věkem pacienta, u mladších věkových skupin také délkou trvání IDDM. Vyšetření funkce CK je jednoduchá, neinvazivní metoda vhodná pro screening časného postižení očí u IDDM.

        Klíčová slova: diabetes mellitus (IDDM), citlivost na kontrast, glykovaný hemo- globin