Syndrom diabetické nohy s defektem se objeví až u 15-20 % diabetiků v průběhu jejich života. Jedná se o častý, ale mnohdy zanedbávaný problém. Etiologie diabetické ulcerace je spojena zejména s neuropatií a ischémií dolních končetin, na jejímž vzniku se často podílí trauma. Infekce prodlužuje a někdy i znemožňuje hojení diabetické rány, významně zvyšuje riziko amputací. Důsledkem neuropatie je i Charcotova osteoartropatie, která vede často ke vzniku ulcerací. Časnou terapií této nemoci v akutní fázi se dá předejít vzniku deformit a jejich komplikacím. Riziko vzniku syndromu diabetické nohy roste s věkem, komorbiditami, délkou trvání diabetů. Komplexní léčba syndromu diabetické nohy musí zahrnovat řešení všech rizikových faktorů - ischémie, tlaku na ulceraci, infekce, metabolické kompenzace. Lokální léčba znamená debridement (odstranění nekróz), použití lokálních prostředků podporujících granulaci a epitelizaci rány, a pak i ochranu nově vzniklé jizvy před recidivou defektu. Důležitou roli v terapii má chirurgická léčba. Kromě účinného debridementu a preventivních operací má za úkol provést v indikovaných případech nezbytně nutné amputační výkony ve snaze zachovat co nejlépe funkčnost končetiny. Primární prevence vzniku nových ulcerací a sekundární prevence vzniku reulceraci sehrává klíčové postavení při redukci počtu nemocných se syndromem diabetické nohy.

        Klíčová slova: syndrom diabetické nohy, diabetická ulcerace.