V souboru 752 kmenů S. aureus, který zahrnoval 665 čerstvých klinických izolátů, 82 kmenů ze sbírky NRL pro stafylokoky a tři kmeny pro mezinárodní kontrolu kvality, byla vyšetřena citlivost k oxacilinu třemi rutinními fenotypovými metodami s oxacilinem (agarovou vyhledávací metodou, diluční mikrometodou a diskovou difuzní metodou) a novou metodou s diskem s 30 µg cefoxitinu. Průkaz genu mecA determinujícího rezistenci k oxacilinu byl proveden pomocí PCR, genový produkt PBP2a byl prokazován latexovou aglutinací. Všech 218 kmenů rezistentních k oxacilinu – MRSA (methicillin-resistant S. aureus) vytvářelo kolemdisku s cefoxitineminhibiční zóny 6–19 mm, čili v rozmezí deklarovaném pro kmeny rezistentní k oxicalinu, osm z těchto kmenů se podle výsledků jedné nebo více ostatních fenotypových metod jevily chybně jako citlivé k oxacilinu. Lze konstatovat, že vytvoření inhibiční zóny < 20 mm kolem disku s 30 µg cefoxitinu spolehlivě odlišuje MRSA od kmenů S. aureus citlivých k oxacilinu.

        Klíčová slova: MRSA – disková metoda – cefoxitin.