Pozitivní význam enterální výživy pro kriticky nemocné je v současné době obecně akceptován. Důvodem je klinicky dokumentovaný příznivý vliv na zkrácení doby hospitalizace a snížení počtu respiračních infekčních komplikací chirurgických pacientů v intenzivní péči. Z experimentální oblasti je tento jev vysvětlován sníženou bakteriální translokací a zachovanou IgA aktivitou na střevním a bronchiálním povrchu, udržením funkce střeva a zvýšením krevního průtoku střevem. Na druhou stranu jsou málo zdůrazňována rizika enterální výživy v intenzivní péči, se kterými je třeba počítat. Především je to riziko vzniku nebo prohloubení malnutrice v případě, že nemocný netoleruje plnou dávku nutriční podpory enterálně. V průběhu kritického stavu schopnost utilizace enterální výživy kolísá. V případě včas nerozpoznané střevní dysfunkce hrozí regurgitace s aspirací i u ven- tilovaných pacientů, alterace hemodynamické stability a plicní mechaniky, prohloubení důsledků střevní paralýzy s náplní střeva. Proto považujeme za bezpečnějní u nemocných s rizikem vývoje střevní dysfunkce aplikovat časně umělou výživu v menší množství gastricky s pečlivým monitorováním tolerance a nutný energetický příjem, event. včas zajistit parenterální cestou. Četnost parenterální a gastrické nebo enterální výživy závisí na skladbě nemocných v intenzivní péči. Podle literárních údajů se lze více než v polovině případů u nemocných, kteří nemohou na jednotce intenzivní péče jíst a jsou indikováni k nutriční podpoře, obejít bez parenterální výživy.

        Klíčová slova: enterální výživa - parenterální výživa - intenzivní péče - kritická péče