Jaderné receptory působí jako ligandem-aktivované transkripční faktory, rozeznávající typické cílové sekvence – hormon-responzivní elementy (HRE) v promotorových a enhancerových oblastech genů. Hormonální trans- kripční odpověď in vivo je ovšem modulována řadou dalších mechanismů nad rámec tohoto základního funkčního schématu. Konkrétní podoba HRE může být velmi variabilní jak co do sekvence, tak i uspořádání základního vazebného motivu a receptory TR/RAR subrodiny jsou vybaveny schopností variabilní dimerizace, přičemž jednotlivé konkrétní dimery mohou vykazovat optimální afinitu pro specifické HRE. HRE nejsou izolované cis-regulační motivy, ale působí v rámci komplexních enhancerových domén, tzv. hormon-responzivních jednotek (HRU), integrujících řadu různých regulačních funkcí. Steroidní receptory mohou aktivovat transkripci genů kódujících transkripční faktory či jiné regulační proteiny – výsledkem je zpožděná primární a sekundární hormonální odpověď. Kromě svého působení jako transkripční aktivátory vstupují steroidní receptory do represivních interakcí s řadou nepříbuzných transkripčních faktorů – fyziologicky významná transkripční interference se týká zejména faktorů AP-1 a NF-kB. Exprese vlastních genů pro steroidní receptory je zpravidla negativně regulována příslušným hormonem. Funkce steroidních receptorů může být modulována fosforylací, která může rovněž vést k aktivaci nezávislé na ligandu. Porucha pevného regulačního rámce funkce jaderných receptorů je stabilní součástí řady patologických procesů, zejména v rámci syndromů hormonální rezistence a v případech maligní transformace.

        Klíčová slova: variabilní dimerizace, hormon-responzivní jednotky, primární a sekundární odpověď,