Roztroušená skleróza mozkomíšní je demyelinizační onemocnění, které je řazeno mezi autoimunitní choroby. Diagnostika se opírá o klinické vyšetření a pomocné vyšetřovací metody (magnetická rezonance, vyšetření likvoru a evokované potenciály). Magnetická rezonance má největší význam z paraklinických vyšetření, a to jak pro její diagnostiku, tak i pro monitoraci průběhu onemocnění a léčby. Obraz roztroušené sklerózy v magnetické rezonanci není specifický, pro její diagnostiku je v současné době požadováno splnění kritérií dle McDonalda. Ukazuje se, že magnetická rezonance je více citlivá k progresi onemocnění než klinické vyšetření. Na monitoraci se v současnosti užívají nové techniky zpracování záznamu. Pomocí softwaru je automaticky vyhodnocován objem ložisek v T2 i T1 váženém obraze – tzv. lesion load, který je sledován v průběhu léčby pacienta. Dále se určuje objem mozkové tkáně pro sledování progrese atrofie. Cílem všech novýchmetodik na zpracování záznamuMR je najít spolehlivou techniku monitorace a především schopnost predikce progrese onemocnění.

        Klíčová slova: roztroušená skleróza mozkomíšní, diagnostika, magnetická rezonance, volumometrie.