Předmětem práce je souhrn poznatků, týkajících se kontroverzního onemocnění současné kardio- logie - myokarditidy. Výskyt myokarditid v sekčním materiálu je okolo 1 %. Jejich původ je nej- častěji virový (především Coxsackie viry skupiny B), může však být i bakteriální, spirochetový, mykoplazmový, mykotický, protozoální a helmintický. Klinicky se manifestuje širokým spektrem projevů od subklinicky probíhajících forem po smrtelně končící stavy (srdeční selhání až kardio- genní šok, arytmie). Elektrokardiograficky se manifestují většinou změnami repolarizační fáze ST-T, převodními po- ruchami, příp. patologickými kmity Q. Echokardiografie může prokázat lokalizované (vzácně difuzní) poruchy kinetiky, neodpovídající často klasickým oblastem, zásobovaným určitou koro- nární tepnou, častá je i reverzibilní hypertrofie myokardu. Z biochemických markerů lze někdy zachytit déle přetrvávající elevaci kardiospecifických enzymů. Za nejpřesnější se pokládá průkaz endomyokardiální biopsií (ale nízká senzitivita). Léčebně zahajujeme v akutní fázi klidem na lůžku a antibiotiky, doporučuje se dále podávání inhibitorů angiotenzin-konvertujícího enzymu. Ve výjimečných případech (především progredují- cí, akutní probíhající stavy) lze zkusit podávání kortikosteroidů a/nebo imunosupresiv. Nesteroid - ní antirevmatika se nepodávají (s výjimkou symptomatické indikace mimo akutní fázi onemocnění).

        Klíčová slova: Myokarditidy - Etiologie myokarditid - Diagnostika myokarditid - Terapie myokar-