Souhrn:
Reakce buňky na chemoterapii spočívá na určitých obecných biologických principech. Genetická struktura
buněčných populací, jejich aktuální reakce na chemoterapii a prognóza jejich vývoje nejsou náhodné. Jsou determi-
novány předchozími expozicemi chemoterapeutiky, a tudíž jejich evoluční zkušeností na darwinovském principu.
Chemoterapie se vždy uplatňuje v konkrétním prostředí hostitele za jeho aktivní spoluúčasti. V reakci hostitele na
chemoterapeutické zásahy existuje genetická variabilita, je také evoluční povahy v dlouhodobé perspektivě. Do
komplexu posouzení terapeutických postupů tedy patří i posouzení a ovlivnění hostitele a jeho variability (imuno-
terapie). Pochopení molekulárních mechanizmů patogeneze nemocí, definice specifických genů, jejich exprese, úlohy
jejich produktů a vymezení možných terčů cílené chemoterapie je v současné době realistickým cílem využití
genomiky a proteogenomiky v medicíně. Nová filozofie v medicíně je tedy založena na respektování individuality
v diagnostice, terapii a prognóze. Lze si jen přát, aby se trend respektování individuality v budoucnu skutečně
uplatnil, a to nejen v medicíně.
Klíčová slova:
chemoterapie, evoluce, rezistence, infekční onemocnění, imunosuprese, viry, bakterie, hostitel,
polymorfizmus, hlavní histokompatibilitní systém (MHC).
|