Cílem sdělení je prezentovat zkušenosti s funkční diagnostikou poruch rovnováhy tak, jak je prováděna na Klinice ORL a chirurgie hlavy a krku FN v Motole. Funkční diagnostika probíhá ve třech úrovních. První úrovní je běžné klinické ORL vyšetření, druhou klinické neurootologické vyšetření a třetí úrovní je kompletní neurootologické vyšetření za pomocí přístrojů. Uvedenýmpostupembylo v období od ledna 2000 do října 2003 vyšetřeno naKlinice ORL a chirurgie hlavy a krku 267 pacientů s poruchami rovnováhy, ve věkovém rozmezí od 17 - 81 let s průměrným věkem 47,4 let. Největší skupinu, 54,3 %, tvořili pacienti s periferním typemvestibulární poruchy. 19,5 % představovali pacienti s akutním periferním postižením převážně jednostranným, mezi kterými dominovali pacienti s diagnózou benigního paroxyzmálního polohového vertiga (33 pacientů). Zbývajících 34,8 % z celého souboru byli pacienti s chronickým periferním postižením. Centrální postižení bylo diagnostikováno u 17,6 % pacientů souboru. 12 % pacientů mělo známky postižení obou částí vestibulárního systému, 16,1 % tvořili pacienti, u kterých nebyla zjištěna porucha vestibulárního systému. Funkční diagnostiku poruch rovnováhy rozdělenou do tří úrovní považujeme za výhodnou z hlediska dostupnosti, technické náročnosti a diagnostické přínosnosti. Při adekvátním provedení jednotlivých kroků umožňuje rychle stanovit předběžné závěry a zahájit léčbu již na druhé úrovni. Pokud je nutná kvantifikace poruchy, je třeba provést diagnostický protokol kompletně.

        Klíčová slova: vertigo, diagnostika, neurootologie.