V roce 1983 navrhl P. J. Stewart zcela nový přístup k hodnocení acidobazické rovnováhy tělesných tekutin. Definoval tři nezávisle proměnné veličiny, jejichž hodnoty určují koncentraci vodíkových iontů v roztoku: 1. parciální tlak kysličníku uhličitého (pCO2); 2. rozdíl mezi kladnými a zápornými náboji na úplně disociovaných a chemicky nereagujících iontech („strong ion difference“, SID); 3. celková koncentrace slabých, neprchavých kyselin (reprezentovaných hlavně albuminem) a značených [Atot]. Na podkladě této teorie navrhl V. Fencl novou klasifikaci klinických poruch ABR. Zařazení respirační acidózy a alkalózy je dáno změnami pCO2 a je stejné, jako při konvenčním přístupu, založeném na disociační rovnici kyseliny uhličité. Metabolická acidóza nebo alkalóza je buď důsledkem změny SID, nebo [Atot], nebo obou. Hodnota SID se změní buď v důsledku dehydratace (alkalóza) a hyperhydratace (acidóza), nebo při změně sérové koncentrace chlóru (při vzestupu acidóza, při poklesu alkalóza), nebo se změní při vzestupu koncentrace látek, které běžně nestanovujeme (ketoacidóza, laktacidóza, exogenní kyseliny při otravách). Hodnotu [Atot] ovlivňuje zejména sérová koncentrace albuminu (alkalóza při hypalbuminémii, acidóza při hyperproteinémii). Stewartův-Fenclův přístup k hodnocení ABR umožňuje pochopit a předpovědět koncentraci vodíkových iontů v roztoku a její odchylky od normálu kvantitativně upravovat za použití jednoduchých rovnic.

        Klíčová slova: Acidobazická rovnováha - SID - [Atot] - pCO2