Vlivem expozice solární radiaci mohou vznikat na kůži polékové fotoalergické erupce, a to nejen po místní terapii, ale též vlivem některých systémově podávaných léčiv. Nejsou přitom na rozdíl od výsevů fototoxic-kých časté. Mívají však v rámci buněčně zprostředkované alergické reakce pozdního typu i závažný průběh, navozený po vzniku fotohaptenů prostřednictvím působení Langerhansových buněk, T-lymfocytů a také vli¬vem cytokinů a chemokinů, stejně jako je tomu u nefotosenzitivních kontaktních alergických dermatitid. Akční spektrum většiny fotoalergicky aktivních látek leží v pásmu dlouhovlnného ultrafialového záření UVA a části UVB krátkovlnného pásma (280400 nm), případně i části spektra viditelného záření. Z hlediska iden¬tity se ze systémově podávaných látek vyvolávajících fotoalergické změny jedná nejčastěji o nesteroidní antiflogistka, fluorochinolony, fenothiaziny, thiazidy a sulfonamidy. Diagnosticky se u těchto reakcí uplat¬ňuje kromě anamnézy jejich klinický obraz, dále histologické vyšetření postižené kůže, charakter a tempo ústupu intenzity reakcí. Diagnosticky cenné je u nich též fotoepikutánní testování, případně provedení testů expozičních (fotoprovokačních). Terapie fotoalergických dermatitid je symptomatická, častěji jen zevní (obec¬ně protizánětlivá nebo kortikoidní), při těžších reakcích někdy ale i systémová (aplikací antihistaminik, pří¬padně i kortikosteroidů), přičemž musí být postiženým osobám zajištěna dlouhodobě účinná fotoprotekce.

        Klíčová slova: fotodermatózy, UV-záření, fotoalergie, fototesty, fototerapie, fotoprotekce.